Dvorní šašci a jejich povídky

V té zemi řádil mor a nemohlo se vycházet skoro nikam. Tak mi prosím někdo povězte, kdo bude vysvobozovat princezny z věží? Nikdo nechce vystrčit hlavu a hned o ni přijít.

A kdo je tam vlastně zavírá?

Proč se na to všichni nečinně dívají v televizi? Proč to vždycky dobře dopadá? A proč otčímové nemají rádi svoje děti? Proč rodiče posílají děti na studia, ale sami se nedovzdělávají? Vždyť i největší chudák se může vypracovat na dědice trůnu a půl princezny k tomu.

Proč je zlo v pohádkách vždy potrestáno?

Lidé se ptali na mnoho věcí a odpovědí se jim často nedostávalo, nebo si něco šuškali po celé vesnici a ve vedlejší zase něco jiného a nikdo nevěděl, co je vlastně pravda.

Ani já to nevím, ale povím Vám, jako ten bard z Popelky, co jsem viděl:
Lidé oné Země si volí zlé vladyky, jako jsou Miloš II. , řečený Stará liška a Andrej I. samozvaný král, protože jim chybí reálné vzpomínky na dobré panovníky. A sledují je už jenom v pohádkách. Tyto marnivce volí možná právě proto, že doufají, že až zlo bude potrestáno, budou z toho mít aspoň nějaký pocit zadostiučinění, stejně tak jako když si knížepána odnese čert. To se pak směje celá rodina. Když se to dobře natočí.

V skrytu mysli čekají, až povstane nový hrdina, který zbaví království draka a ještě uleví králi od kralování a lid ho bude mít rád.

Jenom už čekají příliš dlouho a spokojí se s kdekým.

A o tom království, o kterém Vám tu povídám, podobně mluví mnoho dvorních šašků, kteří stejně jako já veřejně zpívají smutné písně a naříkají. I když ví, že se mohou pokusit jít jako Honza do světa a najít tam štěstí, třeba i pro celou Zem, pláčou nad rozsypanou státní pokladnou, proradnými vládci a nad senilním a chorým králem.

Tak je jejich úkol i můj malý úkol splněn, ale Braniboři jsou stále v Čechách a všechen lid zasévá v slzách a neví, jestli vůbec budou žně.